Prof. MUDr. Pavel Pavko, DrSc.

Domácí porody – emocionální rozhodnutí

Jsme svědky toho, že k jakémukoliv problému a tedy i k domácímu porodu se vyjadřují mnozí, kteří o něm buď vědí málo, nebo někdy vůbec nic. Názory odborníků nejsou pak v návalu emocí respektovány. V porodnictví jsem jako chirurg také pouze lépe informovaným laikem. Byl jsem však požádán o názor.

Chceme-li se dívat dopředu, měli bychom se nejdříve podívat dozadu, abychom pochopili vývoj. Můj otec se narodil na slovenské vesnici v roce 1909, samozřejmě doma. Maminka se  již narodila v pražské porodnici. Jedné z mých dcer musel být hned po příjezdu do porodnice proveden pro pokračující hypoxii plodu císařský řez. Naštěstí vše dobře dopadlo. To, co jsem prožíval na chodbě před operačním sálem, bych nepřál nikomu. Následně jsem přemýšlel o tom, že v případě jakéhokoliv zdržení bych možná do konce svého života pomáhal s péčí o postižené dítě.

Žijeme v 21. století a nerozumím těm ženám, které mají možnosti, jenž ženy v začátku minulého století neměly a  riskují, rozhodnou-li se rodit doma. Tam nemají možnost operačního řešení možných komplikací, u porodu není neonatolog, který je schopen se kvalifikovaně o novorozence postarat atd. Doba, kdy i lékař u domácího porodu se kleštěmi snažil zachránit zoufalou situaci, je z mého pohledu pryč. Jistě porod je fysiologický proces. Bohužel nikdy nemůžeme předem, ostatně jako v celé medicíně, vyloučit možné komplikace. Běhání personálu po nemocniční chodbě s pacientem na vozíku, které tak často vidíme v televizních seriálech z chirurgického prostředí, nemám rád. V reálu jsou takové situace na chirurgiích raritní. Jistě méně časté než v porodnicích…

Respektovat právo na svobodné rozhodnutí každého z nás je obsaženo i v evropské  Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti. Tato svoboda musí však respektovat svobodu našeho okolí. Jinak jde o anarchii. Ve svém rozhodnutí rodit doma, by v případě hypoxického (přidušeného) novorozence měla nést odpovědnost rodička, která se rozhodla pro domácí porod, ne společnost, která se v takovýchto situacích pak stará o postiženého jedince nejen do konce života matky, ale často i po něm. Myslím, že při vědomí toho by si to mnohé zastánkyně domácích porodů rozmyslely. Jistě k neštěstí může dojít i v porodnici. Zde přebírá pak automaticky odpovědnost stát a v případě pochybení jsou stíhání jednotlivci.

Požadavek mnohých – mít domácí prostředí a přitom jistotu komplexního zajištění – by byl ideální. Budovat jakési porodní domy, které by byly vybaveny v případě potřeby vším a všemi, aby odpadl riskantní převoz, který je náročný na čas a může ohrozit jak dítě, tak matku. Čeští porodníci by proti tomu nebyli. V podstatě by šlo o to, upravit naše porodnice do stavu, který by vyhovoval části klientely, jenž není spokojena se současným stavem. Všichni však víme o reálných ekonomických možnostech našeho zdravotnictví i stálém odkládání možnosti nadstandardní péče…Problém je v rukou politiků, ne porodníků

Vědom si současné reálné situace při výběru místa kde rodit pro své nejbližší, bych bez rozmýšlení vždy dal přednost bezpečí před domácím komfortem.

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

III. chirurgická klinika
1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Motol.