MUDr. Jiří Knor, Ph. D.

Záchranná služba dnes vrací do života pacienty, kteří by dříve byli nenávratně ztraceni. Její působnost zasahuje do všech klinických oborů a věkových kategorií. Nicméně její prostředky jsou a vždy budou omezené.

Proto opakovaně  a velmi důrazně varuji před riziky plánovaných porodů mimo porodnice. I když okolnosti svědčí pro pravděpodobný bezproblémový průběh porodu, nelze jeho průběh nikdy dopředu určit s jistotou. Komplikace, zejména krvácení, porodní trauma nebo ohrožení novorozence nedostatkem kyslíku nejsou sice časté, ale hrozí fatálním vyústěním v řádu několika minut.

Pokud se domácí plánovaný porod změní v drama a dojde ke vzniku komplikací ohrožujících život matky či novorozence, není v silách, možnostech ani kompetencích přítomné porodní asistentky tyto stavy nouze zvládnout. Jediným smysluplným řešením je pak volání na tísňovou linku 155. Pro lékaře a všechny záchranáře v přednemocniční péči patří tyto výjezdy k těm nejvypjatějším – odborně, emocionálně a jak ukazuje praxe, také forenzně.

Řešení vážných porodních komplikací v terénu znamená suplování vysoce specializované péče. Žádný vůz záchranné služby nemá- a ani mít nemůže- vybavení, které by se mohlo rovnat operačnímu sálu. Diagnostické i terapeutické možnosti jsou omezené vybavením sanitního vozu, a tak nemusí být v silách lékařů a záchranářů situaci vyřešit. Přitom každá minuta prodlení v podobě převozu ženy do porodnice zvyšuje riziko těžkého poškození zdraví ženy či dítěte.

Ve zdravotnickém zařízení řeší tyto komplikace celý tým specialistů. Záchranáři v terénu tak suplují triumvirát lékařských odborností- porodníka, anesteziologa a neonatologa, kteří jsou však na tyto situace specializováni a v porodnici pracuje každý z nich v týmu s komplexním zázemím.

Porody v domácnosti přinášejí zbytečná rizika jak pro matku, tak pro dítě a nemohou vyvážit pochybné výhody domácího prostředí. Vnímání domácích porodů bývá velmi často zkreslené a o rizicích se nehovoří právě u organizací, které podporují porody jinde než ve zdravotnickém zařízení.

Na záchranné službě jsme každodenně konfrontováni s lidskými tragédiemi a utrpením, které si běžný člověk těžko dokáže představit. O to více jsou pak pro každého záchranáře těžko pochopitelné tragédie, kterým se dalo předejít. Přitom nikdo nerozporuje zásadní prioritu- záchranu života.

Přál bych si, aby moje zaměstnání bylo zbytečné, abych nemusel vyjíždět např. k těžce opařeným dětem nebo přistávat u hrozivých dopravních nehod. Přál bych si, abych nemusel neúspěšně ukončovat neodkladné resuscitace lidí v plném produktivním věku před jejich blízkými….

A pokud se týká nastávajících maminek- rodiček, přál bych jim, aby mohly rodit bez komplikací a v prostředí, které si vyberou, a aby vše dopadlo dobře. Než se však rozhodnou pro domácí porod, žádám je, aby zvážily možnost život ohrožujících komplikací, které nikdy nelze u porodu předem vyloučit.

 

MUDr. Jiří Knor, Ph.D.
lékař a náměstek pro léčebně preventivní péči ZZS Středočeského kraje